Jedovaté rostliny nejsou pouze exotickou hrozbou z dalekých krajin. Některé rostou i v Česku a mohou být mimořádně nebezpečné: k otravě někdy stačí hrstka bobulí nebo nepozorný dotek. Zatímco některé jedy účinkují během několika minut, jiné poškozují organismus několik dní.
Rulík zlomocný patří k nejnebezpečnějším rostlinám v Česku. Obsahuje silné alkaloidy, především atropin, které ovlivňují nervový systém a blokují svalovou činnost. Smrtelnou dávku mohou u dítěte představovat už tři až čtyři bobule, dospělý člověk by jich musel sníst přibližně deset.
Otrava se projevuje rozšířenými zorničkami, vyschlými sliznicemi a bušením srdce. Těžší průběh přináší halucinace, vysokou horečku, křeče a nakonec ochrnutí dýchacího ústrojí. Kořen rulíku je ještě jedovatější než plody, lidé ho však běžně nekonzumují. Rulík se může dostat také do mléka ovcí nebo koz, pokud jej zvířata spásají. Takové mléko sice není smrtelné, ale může vyvolat mírnější příznaky otravy.
Bolehlav plamatý dorůstá až 2,5 metru a podle uvedených údajů může být nebezpečný i při kontaktu s rostlinou. Otrava hrozí po požití, přes kůži nebo při intenzivním čichání ke květům. Rostlina obsahuje silné neurotoxiny, které blokují přenos signálů v nervovém systému. Smrtelná dávka činí přibližně 20 gramů rostliny a účinek může nastoupit během několika desítek minut.
Jed ochromuje nervový systém a způsobuje ochrnutí svalů. Člověk přitom zůstává při vědomí, postupně však přestává ovládat tělo a nakonec se udusí. Jed z bolehlavu se využíval už ve starověku; řecký filozof Sokrates byl popraven odvarem z této rostliny.
Tis červený bývá oblíbenou okrasnou dřevinou, téměř celá rostlina však obsahuje prudký jed. Výjimkou je pouze sladký dužnatý obal semen, což může být zrádné. Semena uvnitř zpomalují srdeční činnost a mohou způsobit zástavu srdce.
Mezi příznaky otravy patří nevolnost, závratě, prudké bolesti žaludku, zvracení a průjem. Srdeční tep se nejprve zrychlí, poté výrazně zpomalí, klesá krevní tlak a přichází slabost i bezvědomí. Smrt může nastat během několika desítek minut po požití. Nebezpečí hrozí také zvířatům. V pražské zoo se například otrávili poníci poté, co jim návštěvníci naházeli do výběhu větve tisu.
Skočec obecný se v Česku pěstuje jako okrasná rostlina, jeho semena však obsahují ricin, jeden z nejsilnějších rostlinných jedů na světě. Tento toxin je přibližně 6000krát jedovatější než kyanid. U dospělého člověka se jako smrtelná dávka uvádí přibližně 15 až 20 semen, u dítěte pouhá tři.
První příznaky mohou připomínat chřipku: objevuje se únava, horečka a bolest hlavy. Později se přidává vnitřní krvácení a selhání jater, ledvin a sleziny. Smrt může nastat až po týdnu, přestože se člověk zpočátku cítí pouze slabý nebo nemocný.
Durman obecný, známý také jako „andělská trumpeta“, dorůstá až jednoho metru a obsahuje alkaloidy atropin, hyoscyamin a skopolamin, které ovlivňují nervovou soustavu. Tyto látky se v minulosti využívaly v šamanských rituálech k navození změněných stavů vědomí a komunikaci s duchy.
Otrava způsobuje silné halucinace, při nichž postižený vidí, slyší nebo cítí neexistující věci, často děsivého charakteru. Postižený bývá neklidný, propadá panice, může působit agresivně a vykazuje automatické pohyby připomínající náměsíčnost. Tělo reaguje rozšířením zorniček, suchostí sliznic, zrychleným tepem, zarudnutím kůže a nadměrným pocením.
Smrtelná otrava může nastat po požití jediné tobolky semen a k selhání organismu dochází během několika hodin. Smrt obvykle nastává v důsledku vyčerpání organismu a selhání srdce. Přeživší mohou trpět dlouhodobými psychickými poruchami včetně opakujících se halucinací, které trvají i několik let.
Náprstník červený je krásná, ale zrádná rostlina. Obsahuje glykosidy ovlivňující srdeční činnost a smrtelnou dávku mohou představovat už dva listy. Otrava začíná zánětem v ústech, zvracením a průjmem. Následuje zpomalení pulzu, dušnost, halucinace a závratě; do dvou hodin může dojít k zástavě srdce.
Listy mají odporně hořkou chuť, takže je člověk obvykle nesní jen tak. Náprstník se však využívá také k výrobě léků na srdce a v kontrolovaných dávkách může zachraňovat životy. Právě rozdíl mezi léčivým účinkem a nebezpečnou dávkou dělá z těchto rostlin varovný příklad: krása ani běžný výskyt neznamenají bezpečí.
