Blízké přátelství slovinské prezidentky Nataši Pirc Musarové s ruskou občankou se slovinským pasem vyvolalo otázky kolem národní bezpečnosti. Pozornost se na vztah zaměřila po červencové autonehodě, při níž se Viktorija Krivolucká zranila. Následné zjišťování médií upozornilo také na časté cesty současné hlavy státu do Ruska.
Nehoda se stala koncem července nedaleko Koperu, když se srazily dva vozy jedoucí v prezidentské koloně. Pircová Musarová strávila s pohmožděninami noc v nemocnici a zranění utrpěla také Krivolucká, která jela v jednom z doprovodných policejních vozů.
Podle zjištění médií Pircová Musarová před nástupem do prezidentské funkce nejméně sedmkrát cestovala s Krivoluckou do Ruska. Některé z těchto cest se uskutečnily jen několik týdnů před začátkem rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022.
Prezidentská kancelář uvedla, že cesty do Ruska podnikla Pircová Musarová ještě před nástupem do funkce hlavy státu a jejich účelem byla vždy turistika. Krivolucká podle kanceláře prošla řádným prověřením předtím, než v roce 2016 získala slovinské občanství.
Ruské vazby prezidentky kritizoval jako bezpečnostní problém šéf zahraničněpolitického výboru parlamentu Franc Breznik, člen národně-konzervativní Slovinské demokratické strany (SDS) premiéra Janeze Janši. Vyzval slovinskou tajnou službu SOVA, aby prověřila okolnosti častých návštěv současné prezidentky v Rusku i možná bezpečnostní rizika vyplývající z jejích vazeb na Krivoluckou.
Ze zjištění médií dále vyplývá, že Krivolucká v minulosti žila ve vztahu s Romanem Jegličem, bývalým vysoce postaveným členem dnes již neexistující slovinské tajné služby VIS. Média ho spojovala také s pyramidovou hrou Catch the Cash, v níž o své vklady přišly desetitisíce investorů. Jeglič v polovině 90. let přesídlil do ruského Krasnojarsku, kde se později živil jako podnikatel.
Jeglič podle médií ještě jako policista v roce 1988, tedy v dobách socialistické Jugoslávie, sepsal trestní oznámení, které vedlo k zatčení a uvěznění tehdejšího disidenta a současného premiéra Janši. Čtyřnásobný předseda vlády a šéf SDS Janša je považován za hlavního politického odpůrce levicově liberální prezidentky a zároveň zastánce Ruskem napadené Ukrajiny.
Krivolucká popsala, jak se dostala do Slovinska a jak začalo její přátelství s prezidentkou. „V roce 1994 jsem v Krasnojarsku nastoupila do obchodu, kde bylo mnoho slovinských výrobků – dalo se tam koupit domácí spotřebiče značky Gorenje nebo výrobky z továrny Iskra a spoustu dalších slovinských produktů,“ uvedla.
Právě v této provozovně se měla seznámit s bývalým slovinským zpravodajcem Romanem Jegličem. „Samozřejmě jsem se ho ptala, čím se živí, a on mi jednou řekl, že byl šéfem lublaňské policie. A tím to skončilo. O jeho službě ve zpravodajské službě jsem tehdy vůbec nevěděla. Člověk, jako je on, který byl zjevně profesionálně vycvičený, umí lidem vymývat mozky, zvláště pokud jde o mladá dívky. Než jsme byli spolu, byla jsem společenská, pak se můj život drasticky změnil. Zůstala jsem sama, odřízl mě od mého společenského okruhu, ale tehdy jsem to nedokázala rozpoznat,“ zavzpomínala Krivolucká.
V roce 2007 měla způsobit dopravní nehodu se smrtelnými následky, která jí podle jejích slov převrátila život vzhůru nohami a které bude litovat po celý zbytek života. „Ve snaze nějak si dát život dohromady jsem začala hrát bowling,“ uvedla bývalá předsedkyně městského bowlingového svazu v Krasnojarsku.
„Ve Slovinsku jsem nejprve hrála v Litiji, pak mi ale jedna Ukrajinka řekla, ať přijedu do Lublaně, do klubu Triglav, protože tam bylo více hráček. Tehdy jsem se začala učit i slovinštinu a na bowlingu jsem poznala Natašu. Nataša si samozřejmě všimla, že se mnou není všechno v pořádku, že jsem ve velké tísni. Když jsem jí vyprávěla celý svůj příběh, řekla mi, že mi pomůže. A opravdu mi pomohla,“ popsala Krivolucká začátek vztahu se ženou, která se později stala její nejlepší kamarádkou a následně prezidentkou Slovinska.
Aby mohla zemi reprezentovat na mezinárodních soutěžích, zařídila si následně slovinské občanství. „Zjevně usoudili, že splňuji vše potřebné, abych se stala občankou Slovinska. Za což jsem státu nesmírně vděčná,“ pokračovala.
Jakékoli kontakty s ruskými zpravodajci Krivolucká rezolutně odmítla. „Řeknu to jasně: nepracovala jsem a nepracuji ani pro ruské zpravodajské služby, ani pro slovinské, ani pro žádné jiné zahraniční zpravodajské služby,“ uvedla s tím, že se neúčastnila ani žádných školení zaměřených na zpravodajskou činnost.
„Do ničeho nejsem zapletena. O tajných dokumentech nic nevím, o depeších ani o politických strategiích nic nevím. Nataša je v těchto věcech mimořádně opatrná, odděluje přátelství od služby. Můžu stokrát říct, že nejsem tím, za koho mě vydávají, ale někteří mi nikdy neuvěří. Jako bych byla vinna už předem, i když o mé vině neexistují žádné důkazy. A opravdu žádné nejsou,“ postěžovala si na spekulace, které se o ní v posledních týdnech objevily.
