Představa rozhovoru nebo vyřizování běžných věcí může člověka vyčerpat, i když se nic mimořádného neděje. Taková únava nemusí znamenat, že jsou lidé kolem něj toxičtí nebo že je s ním něco špatně. Kontakty v rodině, v práci i na úřadech mohou být náročné, zvlášť když na odpočinek nezbývá dost prostoru.
„Každé setkání vyžaduje určitou míru pozornosti, emoční dostupnosti a přizpůsobení. Když je kontaktů příliš mnoho nebo mezi nimi není dostatek prostoru na regeneraci, můžete se cítit sociálně přesycení,“ vysvětluje psycholožka a terapeutka Karin Wolfová.
Čas s druhými je psychicky aktivní činnost. Člověk vnímá jejich výraz, tón hlasu, emoce, reakce i potřeby, přemýšlí, co říct a jak odpovědět, sleduje situaci a přizpůsobuje se. To všechno vyžaduje energii.
Únavu může prohlubovat i pocit, že psychika zůstává stále v pohotovosti. „Vyčerpávající je také neustálá online dostupnost. Člověk sice zrovna s nikým nemluví, ale jeho pozornost zůstává částečně ‚otevřená‘. A tak se může stát, že fyzicky třeba odpočíváte, ale psychicky jste pořád v pohotovosti,“ upozorňuje Karin Wolfová.
Náročná může být také empatie. Člověk, který bývá druhým oporou, může automaticky přemýšlet o tom, co potřebují, jak jim pomoci a jak volit slova, aby je nezranil. Z obyčejného rozhovoru se tak stává intenzivní duševní práce. „A když takových rozhovorů absolvujete několik denně, večer může být vaše psychická kapacita jednoduše vyčerpaná,“ vysvětluje psycholožka.
Užitečnější než přemýšlet, zda má člověk své okolí dost rád, může být otázka, zda má právě teď kapacitu s druhými být. Jde o dvě různé věci. Kapacita pro sociální kontakt není neomezená a mění se podle toho, jak se člověk cítí. Když je vyspaný, má méně starostí a je mu dobře, zvládne obvykle víc než v době, kdy je pod tlakem, nemocný, přetížený nebo emočně vyčerpaný. V takové chvíli může unavit i krátká konverzace, návštěva nebo běžné povídání s kolegou.
„Únava může vznikat i z neustálého přizpůsobování a přemýšlení o tom, co chtějí ostatní, zda je nezklameme a jak máme odpovědět, aby naši reakci přijali,“ říká Karin Wolfová. Takové vyčerpání podle ní není důvodem k výčitkám.
Člověku, který cítí, že potřebuje odstup, může pomoci každý den alespoň chvíle o samotě, případně víkend nebo dovolená strávená o samotě. Text tento čas popisuje jako očistný a účinný způsob odpočinku.
Přetížení se může projevit dříve, než si ho člověk vědomě připustí. Mezi typické signály patří:
- Nechuť zvedat telefon, i když je zřejmé, kdo volá.
- Podráždění při příchodu nové zprávy místo radosti.
- Odkládání odpovědí, protože už nezbývá síla formulovat další reakci.
- Rušení i příjemných setkání.
- Chuť celý večer nemluvit.
- Přecitlivělost na otázky a požadavky druhých.
- Pocit, že někdo stále něco chce.
- Myšlenky během rozhovoru na to, kdy už skončí.
- Úleva ze samoty místo smutku.