Před rokem zemřela Dana Drábová, dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a nejdéle sloužící česká státní úřednice. Po krátké těžké nemoci odešla doma, obklopena nejbližšími. K výročí jejího úmrtí nyní úřad otevírá výstavu o jejím životě. Její nástupce Štěpán Kochánek vzpomíná na mimořádně systematickou manažerku, ale také na ženu, která citlivě vnímala emoce druhých.
Kochánek ji označuje za pragmatickou vedoucí, která se dokázala zorientovat i v tématech mimo vlastní odbornost a přesto o nich musela rozhodovat. „Bylo obdivuhodné, jak se dokázala orientovat i v tématech, která nebyla její vlastní odborností, ale o nichž přesto musela rozhodovat,“ vzpomíná současný předseda SÚJB.
Vyzdvihuje také její schopnost udržet si odstup a nadhled. „To bylo podle mě na její práci opravdu dobrým příkladem pro ostatní manažery,“ říká Kochánek. Připouští však, že i Drábová byla člověk a občas dala průchod emocím. Takové chvíle podle něj nebyly časté a nešlo o osobní výlevy. Sám s ní sice v řadě věcí nesouhlasil, ale zásadního střetu mezi nimi prý nikdy nebylo: dokázala vyslechnout odborné argumenty a změnit názor, i když původně čekala něco jiného.
Jedna příhoda, kterou mu Drábová sama vyprávěla, zůstala Kochánkovi v paměti. Při večeru, kdy přebírala státní vyznamenání od prezidenta, byly mezi oceněnými také manželky a vdovy po vojácích, policistech a hasičích. Ocenění získala i zpěvačka Lucie Bílá, k níž Drábová do té doby neměla příliš vysoké mínění. Její pohled se změnil, když Bílá v zákulisí rychle a empaticky uklidnila rozrušené vdovy, které před ceremoniálem plakaly, a pomohla jim vyznamenání převzít.
„Paní předsedkyně to tehdy hodnotila velmi pozitivně, jako neuvěřitelnou schopnost Lucie Bílé vycítit emoce druhých,“ popisuje Kochánek. Právě tato vzpomínka podle něj vystihuje i Drábovou. „Přestože by se mohlo zdát, že nebyla příliš emotivní, ve své podstatě, hluboko uvnitř, byla podle mě pravým opakem,“ říká. Byla podle něj otevřená emocím, dobře je vnímala a uměla na ně reagovat.
„To je takový hezký okamžik, na který si v souvislosti s paní předsedkyní občas vzpomenu. Zároveň mi to připomíná, že i já bych měl být ve svém chování k ostatním lidem mnohem empatičtější a mít větší pochopení pro jejich pocity a očekávání.“
Drábová odešla z funkce v poslední čtvrtině loňského roku a úřad hledal jejího nástupce pět měsíců. Kochánek se vedení ujal v únoru. Rok 2026 označuje za jeden z nejnáročnějších v historii úřadu, mimo jiné kvůli přípravě povolování nových jaderných bloků v Dukovanech a malých modulárních reaktorů v Temelíně.
„Minimálně první půlrok proto byl velmi nabitý a z hlediska náročnosti práce opravdu poměrně výjimečný,“ říká. Nastoupit po respektované odbornici, na jejíž osobnosti z velké části stálo renomé instituce, podle něj nebylo snadné. „Nedá se proto říct, že bych se dokázal od jejího stylu řízení úplně odstřihnout. Zanechala zde natolik hlubokou stopu, že řada věcí musí přirozeně pokračovat, jinak by naše instituce zřejmě nemohla fungovat tak jako dosud,“ vysvětluje. Zároveň dodává, že každá instituce se musí vyvíjet.
„Náš úřad čelí a bude v budoucnosti čelit mnoha novým výzvám a úkolům, které jsou těžko srovnatelné s čímkoliv, co se na něm nebo v České republice odehrávalo v posledních dvaceti letech. I proto je nutné dosavadní styl řízení modifikovat, zefektivnit a připravit úřad na to, co ho čeká.“
Mezi úspěchy, u nichž stál, Kochánek řadí spolupráci s korejským jaderným regulátorem na projektu v Dukovanech, memorandum s britským protějškem kvůli reaktorům Rolls-Royce a navýšení rozpočtu úřadu. Je hrdý také na tým, který podle něj pomohla vybudovat právě Drábová. „Je jen potřeba se toho nebát, táhnout za jeden provaz a především mít dostatečně silný a kvalitní tým.“
Od 7. října úřad zpřístupňuje výstavu „Dana Drábová – čtyřicet let, které stojí za vyprávění“. Název odkazuje k roku 1985, kdy nastoupila do svého prvního zaměstnání. Návštěvníci uvidí výběr dokumentů, fotografií a dalších materiálů z jejího osobního profesního archivu. Výstava v budově úřadu na Senovážném náměstí 9 v Praze potrvá do 30. listopadu. Ve všední dny je otevřena od 8 do 17 hodin, o víkendech od 10 do 16 hodin. Vstup je volný.
Dana Drábová se narodila 3. června 1961 v Praze. Vystudovala dozimetrii a jadernou fyziku na ČVUT. V roce 1999 ji vláda Miloše Zemana jmenovala předsedkyní SÚJB; ve funkci působila déle než kterýkoli jiný český státní úředník. Prosazovala rozvoj jaderné energetiky a rozšíření elektráren v Dukovanech a Temelíně.
Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 začala na síti X téměř denně zveřejňovat hlášení „Radiační situace na Ukrajině zůstává normální“. Zprvu působilo pro mnohé jako kuriozita, postupně se však stalo jejím erbovním heslem. Pro tisíce lidí představovalo v záplavě paniky a dezinformací kolem bojů u Záporožské jaderné elektrárny uklidňující sdělení.
Sama říkala, že bude hlášení psát, „dokud Rusák z Ukrajiny nevypadne“. Vysvětlovala také, odkud informace získává: „Evropa je hustě zasíťovaná měřícími místy, která nepřetržitě měří úrovně radiace. Po Evropě je rámcově pět tisíc monitorovacích stanic, v Česku šedesát,“ uvedla v rozhovoru pro rozhlas. Na otázku, zda by při změně situace skutečně jela rovnou do práce, odpověděla: „Určitě ano.“
Hlášení o radiační situaci na Ukrajině se stalo natolik součástí jejího veřejného obrazu, že se objevilo i v jejím posledním příspěvku na síti X, zveřejněném dva dny před smrtí. Dana Drábová zemřela doma 6. října loňského roku po krátké těžké nemoci. Krátce poté se na jejím profilu objevil nekrolog: „Hlášení o radiační situaci budou již navždy jiná.“
K aktuálnímu dění se na síti vyjadřovala i jinak, často tvrdě, ale se svým osobitým humorem. Za zásluhy o stát ji v roce 2014 vyznamenal Miloš Zeman. Loni v říjnu jí prezident Petr Pavel udělil in memoriam Řád bílého lva.
Své soukromí si pečlivě chránila. Teprve po její smrti vyšlo najevo, že žila s partnerkou Markétou Pávovou.