Dlouhodobý stres může člověka připravit o chuť na sex, jiní naopak hledají úlevu v masturbaci. Psychiatrička Rachel Sajdlová upozorňuje, že psychické potíže i léky na depresi mohou zasáhnout do intimního života. O sexualitě se ale podle ní stále mluví málo, a to i v ordinacích odborníků.
Stres nemusí být vždy špatný: v některých situacích dokáže člověka vyburcovat k lepšímu výkonu. Dlouhodobé napětí ho ale může postupně vyčerpávat. Zásadní je podle Sajdlové právě to, jak dlouho stres trvá. „Stres nás vlastně nutí reagovat způsobem bojuj, nebo uteč,“ vysvětluje. Jde o mechanismus, který může v ohrožení pomoci se zachránit. Potíž nastává, když tento stav přetrvává příliš dlouho. „Krátkodobý stres může u spousty lidí přinášet lepší výkon, hodně lidí pod tlakem pracuje nejlépe a nejefektivněji,“ říká. Zároveň připomíná, že stres je pro organismus obecně především zátěží.
Každý na stres reaguje trochu jinak. Někdo se začne rozčilovat, jiný se snaží nepříjemné situaci uniknout a další není schopný udělat vůbec nic. „Když je někdo bojovný, je naštvaný, zlostný a může klidně doslova rozbíjet věci,“ popisuje psychiatrička jednu z možných reakcí. Útěk nemusí znamenat, že člověk skutečně odejde. Někdy se snaží uniknout alespoň myšlenkami a od stresující situace se vnitřně odpojí.
Zvlášť důležité je podle Sajdlové porozumět reakci zamrznutí, která se často objevuje například u obětí sexuálního násilí. „Dotyčný nebo dotyčná v tu chvíli nemůže dělat nic. Hlava mu úplně vypne a on zamrzne,“ vysvětluje. S podobným mechanismem souvisí také disociace: člověk se při ní psychicky odpojí od situace, kterou nedokáže snést, ale zároveň z ní nemůže fyzicky uniknout.
V rozhovoru zazněla také otázka, zda dnes skutečně přibývá depresí, nebo se o psychických potížích jen mluví více než před dvaceti či třiceti lety. Podle Sajdlové je pravda částečně obojí. Záleží také na tom, jak se slova jako deprese nebo úzkost používají v běžné řeči. „Je rozdíl, jestli mluvíme o depresi jako diagnóze, nebo když někdo řekne, že má depku,“ upozorňuje. V medicíně má diagnóza svůj význam a lékaři se při jejím stanovení řídí určitými kritérii. V každodenních rozhovorech se ale stejné pojmy používají mnohem volněji, což může vytvářet dojem, že psychických onemocnění přibývá ještě výrazněji.
Sexualita a intimní život jsou témata, o kterých se pacientům obtížně mluví i v ordinaci psychiatra. Sajdlová působí také v sexuologické ambulanci, a může tak porovnávat, jak odlišně se o intimitě v obou prostředích hovoří. „Intimita je poslední věc, o které pacienti u psychiatra mluví,“ říká. Přestože psychické potíže mohou sexualitu výrazně ovlivnit, pacienti se k tomuto tématu často dostávají až po dlouhé době. Přetrvává stud i obava mluvit otevřeně o něčem tak osobním. „Je to pořád obrovské tabu,“ upozorňuje psychiatrička. Deprese může mít na sexuální život přímý dopad; jedním z jejích projevů bývá snížení sexuální touhy. Potíže se mohou objevit také v souvislosti s léčbou, protože některá antidepresiva prokazatelně způsobují sexuální dysfunkce.
Dlouhodobý stres může způsobit, že člověku na sex nezbývá čas, energie ani chuť. Neplatí to ale pro každého: někteří lidé naopak hledají v sexu nebo masturbaci úlevu od napětí. „Někdo od intimních okamžiků úplně opouští, jiný je používá jako copingový mechanismus,“ popisuje Sajdlová. Masturbace může podle ní některým lidem pomáhat zvládat vnější zátěž a přinášet pocit uvolnění.
Zda je v pořádku řešit psychické napětí masturbací, záleží podle lékařky především na tom, jak moc takové chování zasahuje do každodenního života. „Pokud to ovlivňuje běžné činnosti člověka nebo jeho partnerský život, tak už to problém je,“ říká. Jestliže masturbace přináší úlevu a člověka nijak neomezuje, sama o sobě podle ní nemusí být důvodem k obavám. Jako způsob zvládání stresu jí navíc připadá přijatelnější než některé jiné návyky, kterými lidé napětí zahánějí. „Je to určitě lepší než alkohol nebo kouřením. Alespoň vám to nezničí játra,“ směje se.